Letní paprsky neúnavně hřejí, když motýlí křídla se na obloze třepotají. V ten čas obilné klasy dozrávají a dožínkové veselí přinášejí.
Sbíráme přírodniny na dekorace, aranžujeme kytici symbolizující ukončení sklizně z pestrých květů a klonících se klasů ječmene. Květinové truhlíky doplňujeme dosazením vřesů.
Klienty seznamujeme s terapeutickou pomůckou – prodlouženou rukou. Nacvičujeme její úchop a způsob využití. Pomůcku zapůjčujeme a pořádáme turnaj na procvičení jejího použití. Obdivujeme originální druhy úchopu dle individuality osobnosti a míry postižení jednotlivých končetin daného uživatele, který po chvíli nachází svůj originální způsob využití pomůcky.
Přicházíme na jednotlivé pokoje s nabídkou pomoci a sdílení. Společný čas trávíme prostřednictvím vzpomínek a rozhovorů, předčítáme z tisku, nasloucháme, sdílíme radosti i starosti, nabízíme chvíle tiché přítomnosti.
Chodíme na procházky, klientům pomáháme při nákupu v místním obchodě, v Konici poskytujeme pomoc při samostatném výběru oděvů a textilních doplňků.
Diskutujeme o různorodých tématech, zjišťujeme informace, procvičujeme jemnou motoriku, s kvízy trénujeme paměť. Pořádáme turnaje, hrajeme bingo.
Při oblíbených canisterapiích pozorujeme naše psí kamarády, kteří k nám pravidelně přinášejí radost a emocionální podporu. Za pomoci těchto bezprostředních tvorů dostáváme příležitost sdílení pozitivních pocitů poskytující možnost nahlédnutí do vzpomínek a životních příběhů našich uživatelů.
Provádíme nácvik pohybu na posteli podle rad rehabilitační pracovnice, protahujeme tělo i končetiny, odrážíme míče. Cvičíme na židlích a invalidních křeslech. Objevujeme techniku na zlepšení neuroplasticity, které aktivuje mozkovou kůru, pomáhá v oblasti řízení pozornosti a paměti.
S kulturním programem k nám přijíždí pan Martin Krulich se svou dcerou Adélkou. Hudební vystoupení za doprovody kytary je z nenadání vystřídáno ukázkou bojového umění, které předvádí interpret po převléknutí do bílého kimona s fialovým pásem.
Oči diváků se rozšiřují a ústa se mírně pootevírají překvapením. Údiv rychle přechází v intenzivní zaujetí.
Vystoupení končí a my máme možnost pozorovat to nejupřímnější poděkování tichého účastníka, poděkování prostřednictvím polibku na tvář, jako projev laskavosti a dojetí.
Vytváříme záložky do knih a u příležitosti zahájení školního roku je předáváme prostřednictvím rodinných příslušníků žákům základní školy. Toto mezigenerační propojení nám přináší radost z obdarování. Radost z radosti se stává tou největší odměnou.